Proč jsem navrhnul jednání o arménské genocidě právě teď? V informační smršti posledních dnů tak trochu zapadla dost důležitá sdělení. Evropský soudní dvůr vydal verdikt, že zadržování běženců v detenčních zařízeních je protizákonné. Měli by být puštěni na svobodu. To vnímám jako završení absurdního procesu, kdy rezignujeme na potírání kriminálního jednání, jakým nelegální migrace nesporně je. Raději ohýbáme zákony. Nezákonnou činnost legalizujeme. To je evidentní appeasement.

Evropská komise v tichosti připravuje směrnice o sjednocení azylové politiky a sociální politiky. Přijetí takových směrnic pravděpodobně učiní i z Česka cílovou zemi migračních toků. Jen týden je stará zpráva o tom, že italští záchranáři vylovili za jeden jediný den u svých břehů na čtyři a půl tisíce migrantů z Afriky. Migrační toky zase zesilují.

A konečně ještě jedna dost důležitá zpráva – 30. června navazují evropští úředníci na přístupová jednán s Tureckem. Informaci o tom přinesl Daily Expres.

Tato jednání proběhnou proti vůli Evropského parlamentu, který konstatoval, že další přístupová jednání mohou pokračovat až Turecko splní větší množství podmínek, mimo jiné v oblasti lidských práv …

Česká sněmovna zase přijala před nedávným summitem v Turecku usnesení, kterým zákonodárci zavázali vládu, aby nepřijímala jakékoliv přerozdělovací mechanismy a aby se distancovala od možného přijetí Turecka do EU. Premiér Sobotka toto usnesení také odmítnul akceptovat. Mimochodem, oba případy, kdy se exekutivy odmítly řídit usneseními parlamentů, jsou dost závažné. Jsou to signály, že dochází k vychýlení z rovnováhy dvou pilířů parlamentní demokracie. Zavání to nakročením k diktatuře ...