Vážené dámy a pánové!

Předně mně dovolte, abych poděkoval panu doktorovi Havlíčkovi za pozvání na vaše sympozium; velký dík hlavně za to, že tady mohu vystoupit. Nebojte se, mám před vámi respekt, a rozum mně velí být stručný. Po pravdě, přišel jsem spíš poslouchat.

Pár poznámek k tématu dnešní konference, tedy Ústava „de iure“ a „de facto“, ovšem mám.

Pojmenuji častý problém názorově spřízněných legislativců, ke kterým patřím: narážíme na limity některých mezinárodních smluv a ustanovení, které vznikly v jiné době a neodpovídají realitě současného globalizovaného světa.

Tak třeba Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce jiných osob z roku 1951. Většina z původních asi 70 států, které úmluvu podepsaly, od ní odstoupilo. My na ni lpíme. To nám svého času, kdy byla prostituce opravdu značný problém, znemožnilo tuto odvěkou – řekněme profesi – regulovat. To je ale jenom perlička…