Ústava České republiky přijatá 16. prosince 1992 Českou národní radou byla až do roku 2013 poměrně stabilní. Za 23 let do června 2013 ji naši předchůdci novelizovali jenom osmkrát. Změnami bylo dotčeno 22 článků, devět článků bylo doplněno, dva články vloženy, jeden článek zrušen.

Stabilita ústavy je ceněna jako znak vyspělé demokracie. Máme tím na mysli neměnnost základního principu uspořádání státu, tedy rovnováhy moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tak jak je tato rovnováha v naší ústavě zakotvená, představuje pevný pilíř demokracie, a to je jedna z věcí, na které panuje největší shoda. O tom není naprostých pochyb.

O některých dalších aspektech ústavy se však diskutuje. Navrhuji, aby tato diskuse měla demokratický a konstruktivní rámec, aby vyústila v odborně  fundované konsenzuální a konstruktivní návrhy, které bychom byli schopni projednat, případně přijmout.

V posledních letech dochází v globalizovaném světě k významným, je možné říci až fatálním změnám. Střetáváme se s realitou migrační krize. Terorismus otřásá nadějí na soužití dvou kultur - evropské a islámské. Rozpory se vyhrocují i uvnitř ekonomicky vyspělých zemí, mezi které patříme naštěstí i my. Snižuje se porodnost, populace stárne. Přibývají mladí zdraví lidé, kteří parazitují a zneužívají vyspělý sociální systém.