Nadto jsme v situaci, kdy ještě neproběhla seriózní debata o možnostech, kterými se naše energetika může ubírat. Ohromný technologický rozvoj v oblasti energetiky totiž vytváří velkou nejistotu, na kterou nelze reagovat pouze jedním nejasně prolobbovaným řešením.

Státní energetická koncepce musí zvážit všechny možnosti budoucího vývoje, včetně scénářů bez Temelína. Tuto debatu by měl otevírat i ministr životního prostředí Tomáš Podivínský, ovšem jeho výroky z minulého pátku nesvědčí o tom, že by k tomu měl vůli. Je také několik dobrých důvodů, proč je třeba stavbu dalších bloků v Temelíně velmi dobře rozvážit z ekonomického hlediska: další bloky nebude možné stavět bez státní garance výkupních cen na přibližně 40 let. Jaké ceny ale v té době budou mít ostatní zdroje energie, nelze odhadnout. Výsledek by v tom případě mohl být mnohem horší, než v případě fotovoltaiky, kde byla sice cena špatně regulována, nicméně garance platí pouze po dobu cca 15 let. Pokud garance stát poskytne, zaplatí krátkodobý impuls pro regionální zaměstnanost a hospodářský růst všichni koncoví spotřebitelé vyrobené elektřiny – tedy občané.

Energetika se v následujících desetiletích bezpochyby výrazně promění. Stavbou dalších bloků Temelína se můžeme odsoudit nejen k ohromným nákladům pro stát, firmy i jednotlivce, ale zároveň si vzít prostředky nutné pro reakci na budoucí vývoj. Pokud to máme udělat, tak až s řádně zvolenou vládou a po debatě, která se vší zodpovědností zváží i další varianty vývoje energetiky v České republice.