Předem bych chtěl oznámit, že jsem v konfliktu zájmů. Nicméně dovolte i mně se vyjádřit k tomuto tématu. K vystoupení mě inspiroval pan poslanec Urban, který požádal, aby laikovi někdo vysvětlil, co je tedy v zemědělství za problém. Dovolte mi jako člověku, který se v tom pohybuje delší dobu, nastínit a vysvětlit, o jakou problematiku vlastně jde.

V roce 2004 jsme přijali takzvaný systém převážně platby na hektar. 70 % plateb jde na hektar. Tento velmi zrádný systém byl už dávno vyzkoušený v roce 1981 například v Řecku. Řecko v roce 1981 přijalo takzvaný SAPS, neboli simplified payments, a zavedlo zjednodušenou platbu na hektar. Tím zásadním způsobem vlastně došlo k prioritizaci rostlinné výroby a likvidaci živočišné výroby. Dnes po nějakých asi 35 letech Řecko dováží přes 80 % potravin. My se po 12 letech po vstupu do Evropské unie už blížíme skoro k číslu 50 % potravin dovozu. Jestli tento systém zachováme do budoucna, budeme po několika letech - a četl jsem vizi Ministerstva zemědělství do roku 2030, myslím, že, pane ministře, v roce 2030 si tam můžete připsat větu, že budeme dovážet 80 % potravin, pokud tento velmi nemocný systém nezměníme. Tento systém upřednostňuje především produkci rostlinné výroby, která téměř, nebo téměř zaměstnává velmi malý počet lidí, ve srovnání s živočišnou výrobou zhruba asi pětkrát méně. Na chov zvířat, skotu a dalších potřebujete zootechniky... mnoho lidí, kteří se kolem toho pohybují, musíte se starat o zvířata, o jejich zdraví atd. atd. A to je hodně práce. A samozřejmě zemědělci dělají především to, kde je méně práce a větší zisk. A tento systém právě toto upřednostňuje.

Západní EU patnáctka tento systém neměla a dodneška nemá. Dovolte mi jenom uvést příklad jedné země. A předtím tedy ještě řeknu, platby na hektar jsou tam procentuálně v daleko menším zastoupení než právě například platba na VDJ, tedy na dobytčí jednotku, na vyvážení kejdy na pole. Například po zrušení mléčných kvót, které byly zrušeny minulý rok v dubnu, tak Belgie zvýšila produkci mléka o 35 %. Jejich dotace jsou úplně jiné. Například mají 15 euro za tunu kejdy vyvezenou na pole, čímž si samozřejmě svoje pole chrání, protože chtějí, aby byla dlouhodobě výnosná a úrodná. Když někdo na farmě něco vyrábí a tyto výrobky přímo vozí do obchodů, dostává 22 korun na kilometr za to, že se to tam vozí. Kdybych to například porovnal s naší farmou, která má také svoji vlastní výrobnu, tak celkově tento rozdíl ročně dělá 8,5 milionu korun. To ještě nemluvím o těch dalších věcech, které oni mají nastaveny.

Nicméně Česká republika má výhodu v tom, že podniky jsou zde velké. Samozřejmě z dřívějška máme velkou koncentraci jak rostlinné, tak živočišné výroby, a jenom díky tomu, že máme tak velkou koncentraci a tím pádem máme velice nízké fixní náklady oproti například zemědělcům v Německu, proto ještě přežíváme. Ale dlouhodobě to nebude možné, pokud se tento systém nezmění.