Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Musím opět konstatovat, že za mimořádného zájmu kolegů a kolegyň napříč politickým spektrem projednáváme návrh novely školského zákona.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vaším prostřednictvím, pane předsedající, i vážená paní poslankyně Černochová, v říjnu tohoto roku tomu bude pouhých osm let, co jsem v komunální politice. Takže se s paní poslankyní Černochovou a jejími dvaceti lety v komunální politice opravdu nemohu měřit. Také nemohu trumfnout její úspěchy, k nimž jí bezesporu gratuluji. Chtěl bych vám, paní poslankyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího prozradit, že i statutární město Olomouc spravuje dětské jesle. Kapacita jesliček, které mají v současné době dvě oddělení, je 35 míst, takže o 15 dětí v oddělení mladších batolat pečují tři dětské sestry, oddělení starších batolat je pro 20 dětí, o které se starají další dvě dětské sestry. Odbornou péči provádí registrované všeobecné sestry se specializací dětská sestra s dlouholetou praxí. Každé oddělení má dvě vybavené herny, ložnice, sociální zařízení, pro pobyt dětí venku využíváme jeslovou zahradu, kde si hrají děti v dřevěném domečku, vláčku, na skluzavce ve tvaru žabičky i na pískovišti, které je kryto pergolou. Za pobyt v jeslích se ale platí v měsíčních intervalech, částka se skládá ze stravného a provozních nákladů. Jsme také zřizovateli mateřských škol, základních škol, třísložkového Moravského divadla, Moravské filharmonie, Zoologické zahrady. A ty dotujeme nemalou částkou. Dotujeme také městskou hromadnou dopravu. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Také výkon státní správy v přenesené působnosti, za který nedostáváme adekvátní kompenzaci od státu, dotujeme. Ale myslím si, že vás, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, s vašimi zkušenostmi v komunální politice nemusím přesvědčovat, že nám v Olomouci také jde o naše spoluobčany, mladé rodiny a seniory. Ale jistě chápete, že jsem poněkud podrážděný, když slyším, jak jednoduše se zde přesouvají povinnosti - a mnohdy i oprávněné - na obce, aniž by se přemýšlelo, kde mají na jejich plnění brát finance. Omlouvám se za tento úvod, ale cítil jsem potřebu vyjádřit se k dost osobní a tak trochu útočné reakci na mou faktickou poznámku ze včerejšího večera. Myslím si, že jsem byl racionální a věcný.

Vážené kolegyně a kolegové, v rámci prvního čtení je nám předkládán návrh skupiny poslanců, který se v podstatě dotýká tří oblasti. Na úvod svého vystoupení bych si dovolil připomenout, že jsme národem Jana Amose Komenského. Dost často se na to zapomíná. A ten je autorem celé řady spisů, mimo jiné i Informatoria školy mateřské, což je neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes, jak rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou a dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství, nebo naopak chudobu. A u chudoby bych také chvíli zůstal.

Je mi velmi líto a rozumím argumentu, který tady zazněl, že to nemá být stát, kdo se má postarat o to, kam dají rodiče svá dvouletá dítka, možná i mladší, že to mají být obce. Nicméně v roce 2017 v září Centrum pro výzkum veřejného mínění udělalo průzkum postojů obyvatel České republiky k novele zákona o českém školství, a v něm se 66 % respondentů vyjádřilo pro garantované místo v mateřských školkách pro každé dítě starší dvou let a 62 % dotázaných si myslí, že místo v mateřských školkách by mělo být poskytováno bezplatně. Nebudeme si tady hrát na školení z oboru pedagogiky, protože musím říci, že skutečně neexistuje jednotný názor na to, jestli tříleté děti patří, nepatří. Můžeme si tu vytahovat argumenty a podkládat je citacemi rozličných autorit. Ta debata je doposud věcná a já bych ji nerad odvedl mimo tuto věcnost.