Freud přišel s termínem Id – jde o pudové já, plné emocí, strachu a slasti, které je hluboko v nás. Je v kontrapunktu k roli sociálně participativního Ega a společensky vznešeného Superega. Všichni v sobě nosíme tato tři své "já" a v různých okamžicích různá z nich v našem jednání převládají.

Logicky je nejméně vhodné při sociální interakci Id – je temné, pudové, trochu děsivé. Je to reakce živočicha. Kousne dříve, než přemýšlí.

Civilizace se snaží staletí toto pudové Id v nás zkrotit. Používá na to složité i jednoduché metody – hierarchickou školní výchovu i jednoduchá morální desatera. Přesto v nečekané chvíli z nás Id náhle vyhlédne. Dnes se to stává hlavně na sociálních sítích. Člověk by přitom čekal, že zde bude převažovat Ego – logické, argumentující, ekonomické já, ovlivněné do značné míry Superegem – sociálním konstruktem, sestaveným z morálních povinností a pravidel.

Přesto tím hlavním, kdo na sítích vládne, je zřejmě "pudové já", tedy Id. Proč asi?

Možná, že tak jako alkohol odstraňuje zábrany, odstraňuje zábrany i technické zařízení, na kterém sociální sítě sledujeme. Odstup od jiných lidí (náš Nick přece komunikuje s vaším Nickem, ne Já s Vámi) dává pocit ochrany a beztrestnosti. Ten kdo by si jinak dal velký pozor na jazyk v přítomnosti jiné osoby, na sociálních sítích ze sebe klidně vyvrhne to nejhorší, čím je jeho Id plné a čemu nedokáže odolat.