Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové a členky vlády, vážení spoluobčané, nehořím často, a tak pečlivě zvažuji, co řeknu, protože myslím si, že někdy je dobře promluvit a někdy zase naopak je lépe mlčet. Zaznívá tady spousta moudrých věcí, zaznívá zde spousta moudrých rad.

Mně například nevadí, že paní ministryně kouká do mobilu, protože vím, že ženy dokážou zvládnout několik činností naráz, na rozdíl od nás mužů. (Reaguje na ministryni Schillerovou. Potlesk v sále.) Za to se jim klaním. Ale já teď hovořím a koukám také do mobilu a dnes v 15.10 na Novinkách.cz se objevil článek, ve kterém se hovoří o tom, že v Británii roste počet dětí s neznámou nákazou. A nikdo neví, co to je, kde se to vzalo, jakým směrem to bude pokračovat.

Já bych chtěl jenom říci, že ten základní rozdíl, který tady v tuto chvíli máme mezi povodněmi a pandemickou nákazou, je v tom, že ten nepřítel na rozdíl od povodně, kterou samozřejmě také v určité chvíli nevidíme, ale pořád si ji dokážeme představit konkrétněji, než virus, který nás někde obklopuje, tak je poměrně velký.

Já jsem s velkou nadějí sledoval období, kdy opozice na počátku krize kladla skutečně věcné otázky a následně podporovala vládu České republiky. Bohužel ale toto období velmi rychle skončilo. Skončilo v okamžiku, kdy opozice zjistila, že postup vlády vnímá veřejnost pozitivně a že veřejnost je tolerantní také k jejím chybám. V téhle situaci jsme ostatně všichni poprvé a už to tady zaznělo, že každý, kdo něco dělá, něco také samozřejmě pokazí.

Mimochodem v této souvislosti považuji za klíčová slova pana premiéra, že nechá prověřit a prošetřit nákupy v době nouzového stavu Nejvyšším kontrolním úřadem - padni komu padni - a myslím si, že to je tak v pořádku. Je to jasný příslib a věřím, že tento příslib dojde naplnění.