Jsem tedy vinen úmyslem držet si poslanecké korýtko za každou cenu?  Pro mnohé pravděpodobně ano, a nic na tom nezmění ani tento krátký text. Přesto se o to ale pokusím. Koneckonců, máme přece svobodu slova a pluralita názorů je hodnotově blízká všem demokratům.

Rozpuštění Poslanecké sněmovny jsem nepodpořil, proto, že:

1)Rozpuštění Sněmovny, resp. zkrácení jejího čtyřletého volebního období, ve skutečnosti nic neřeší. Nepřijde jiná a lepší politika, jiní a lepší poslanci. Je to jen (dílčí) vítězství jedné části politického spektra, která už se těší, jak nám bude vládnout (mimochodem už nám vládla – vzpomínáte?).

2)Rozpuštěním Sněmovny jsme levici usnadnili nástup k moci. Její moc po volbách bude obrovská. Vnutila nám názor, že s volbami přijde něco lepšího. Je to nebezpečná iluze a historie ví, co se, když jí podlehneme, může stát. Slova poslance KSČM během nepodařené schůze o podpoře vlády Jiřího Rusnoka, v duchu, že konečně může skončit tento dvacetiletý experiment (nevěděl jsem, že komunisté to národu v roce 1989 časově ohraničili), to víc než zřetelně potvrzují.