Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Začnu od klíčových věcí. Kybernetická bezpečnost je klíčové téma, zaslouží si politickou shodu a zaslouží si dobrou a fundovanou debatu. Je to věc, kterou nepodceňujeme. Chci dokumentovat, než upozorním na jistá rizika či slabá místa tohoto návrhu, na náš konstruktivní přístup.

Za prvé chci poděkovat panu premiérovi, že zorganizoval jednání všech politických stran zastoupených v Parlamentu České republiky k tomuto návrhu zákona. My jsme k tomu přistupovali natolik konstruktivně, že před tímto jednáním jsme písemně položili /já jsem to počítal/ přesně 37 dotazů. Chci poděkovat Vojenskému zpravodajství, které nám ještě před tím jednáním odpovědělo, tudíž jsme mohli debatovat ne pouze v té obecné rovině, protože na té se bezesporu shodujeme, tady žádný rozpor nevidím, a je to dobře v této oblasti, ale mohli jsme diskutovat nad našimi konkrétními dotazy, pochybnostmi či riziky, které v návrhu vidíme.

Z té diskuse - nechci tady nikoho citovat, protože já to považuji za uzavřené jednání, takže by to ani nebylo korektní vůči ostatním partnerům - nicméně ta diskuse nerozptýlila obavy. Co mě mrzí, je to, že poté už takové politické jednání neproběhlo. Já vím, že proběhlo ve výborech. To nijak nezpochybňuji, těm to patří. Já určitě mohu citovat sebe. Říkám si, že takový zákon si možná zaslouží více než jiný politickou dohodu mimo mikrofony právě s ohledem na bezpečnost naší země. Proto mě to mrzí.

Přece jenom některé otázky a nedostatečné odpovědi vám odcituji, abychom zvážili - pan ministr říká, že všechny připomínky byly řádně vypořádány. Já si myslím, že všechny ne. Neříkám, že žádná. Zmíním pouze ty, které podle mého názoru vypořádány nebyly. Možná už někteří moji předřečníci, ať už byli podporovateli toho zákona či byli trošku zdrženliví, je vlastně také zmínili ve svých vystoupeních.