Milé kolegyně, milí kolegové.

Rozmáhá se nám takový nešvar tady, jo. Dvacet sedm minut probíhaly faktické připomínky. Minimálně polovina z nich nesplňovala zákonné předpoklady faktických připomínek. Když jsem pana předsedu Sněmovny žádal, abychom udělali nějakou džentlmenskou dohodu, jak budeme k faktickým poznámkám přistupovat, tak jsem nebyl úspěšný.

A byl jsem trpělivý. Občas si stěžují poslanci, že ta přednostní práva je nepustí ke slovu. Tak vidíte, k čemu máte přednostní právo, když dvacet sedm minut běží faktické připomínky, z nichž polovina faktickými připomínkami nejsou. Nejdřív budu reagovat na některá vystoupení těch faktických. Pan poslanec Feranec tady říká: Pojďme požádat Senát, aby to dělal (?) alespoň jednou ročně. Já jsem pro. Vidíte tady někoho ze Senátu? Kde máme respekt našim kolegům z horní komory? Já rozumím tomu, že se změnil program. To fakt chceme, aby tady senátoři seděli od úterka třeba do pátku, až na ně přijde čas? Na (nesrozumitelné) někdo křičí, že ano, že je pro. No tak já pak doporučuji, abyste šli někdy předkládat, obhajovat návrh zákona do Senátu a požádám kolegy, ať vám to vrátí. Tam to může být i několik týdnů, oni zase nezasedají každý den. Teď tam budete čekat.

Já na konci svého vystoupení dám procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do příštího úterý, aby zástupci předkladatelů slyšeli výhrady těch, kteří jsou proti. Moje souhlasné stanovisko asi nemusí senátoři slyšet, ale pokládám to za nedůstojné k našim kolegům. Včera tady byli celou dobu, pan senátor Nytra, je z našeho senátorského klubu. A mohl tady být i dnes dopoledne, když jsme řekli, že budou vratky dopoledne, ale zase nebyly. Já si myslím, že to prostě není slušné a že ty zákony klidně mohly počkat do úterý příštího týdne. To za prvé.