Přesně podle hesla – mysleli jsme to dobře, dopadlo to jako vždycky. A mysleli jste to skutečně dobře? No, raději pojďme předpokládat, že ano.

Je třeba říct, že jednotlivá vládní nařízení jsou vydávána zcela chaoticky, nepředvídatelně a dost často jsou zmatečná. Vzpomeňme si z minulých dnů na to, jestli hospody mohly nebo nemohly čepovat pivo – napřed do PET lahví domů, pak dokonce na pití doma. Nebo že musí zavřít ve 20 hodin, ale obchody jsou otevřeny do 22 hodiny. O nápoji sebou (například kafe do kelímku) se raději ani zmiňovat nebudu. Nebo to, že donedávna museli být mnohé malé obchody uzavřeny, ale stejný sortiment se prodával v supermarketech. Restaurace, hotely, penziony byly uzavřeny, na chvilku je vláda povolila otevřít a už zase uzavřela. A kompenzace? Polovina nájmu (se značnou byrokratickou zátěží) a příspěvek na mzdy. Zbytek ber, kde ber.

To je doslova likvidační pro tyto malé provozy. Lidi se dostávají do zoufalých situací a sami začínají dělat zoufalé činy. Proto se množí otevřené hospody i přes zákaz. Je třeba si uvědomit, že vláda těmito chaotickými a likvidačními nařízeními nemá absolutně žádnou důvěru. Místo, aby slušně žádala, vyhrožuje, místo, aby pomáhala, likviduje, místo aby vysvětlovala, zpřísňuje represe. A přitom stačí dle mého celkem málo.