Vážení občané, dámy a pánové,

před dvěma lety jsme si zde připomínali kulaté 70. výročí vyhlazení Lidic. Letos už se jedná "jen" o každoroční připomínku. Je proto možné, že v médiích dají vzpomínce na hrůzný lidický masakr menší prostor, než by bylo třeba. Je chyba dívat se na Lidice pouze jako na historickou tragédii, která už se nemůže opakovat. Taková naivita nebo pohodlnost však u některých lidí stále přežívá. Dějiny ovšem říkají něco jiného.

I po skončení II. světové války se v různých částech světa odehrávaly a odehrávají genocidy. Nacistické zločiny byly neuvěřitelně kruté, nic takového tady předtím nebylo, ale zlo se v různých podobách stejně pořád vrací. Proto bych hned v úvodu chtěl poděkovat Vám všem, kdo jste dnes tady, a zejména těm z vás, kteří se tohoto a podobných pietních aktů účastníte pravidelně. Děkuji vám za to, že nejste lhostejní a že jdete příkladem.

Být lhostejný je totiž první krok na cestě do pekel. Já osobně pokládám za chybu, když se například lhostejně přejde nedávný výrok bavorské ministryně pro sociální věci Müllerové, cituji: „Benešovy dekrety byly nespravedlivé a nespravedlivé zůstávají. Do evropského právního státu nepatří." Konec citátu.