Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji předřadit bod č. 28, a to bod s názvem Zákon o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti se zrušením soudních exekutorů, sněmovní tisk číslo 5. A to z tohoto důvodu.

Přijetím exekučního řádu v roce 2001 došlo k rozšíření tehdy existujících druhů exekucí o další druh exekuce, prováděný soudními exekutory podle exekučního řádu. Tedy koncipovaného jako zvláštní právní předpis ve vztahu k obecné procesní úpravě, obsažené v občanském soudním řádu. Exekuční řád delegoval část pravomoci soudu, a to výlučně tu, která je uplatňovaná po vydání soudního rozhodnutí, popř. rozhodnutí jiného státního orgánu, a to při zachování pravomoci soudu, popř. jiných státních orgánů i pro oblast výkonu a rozhodnutí dle úpravy obsažené v Občanském soudním řádu. Dosavadní druhy exekucí vykonávané do té doby soudy či jinými státními orgány tak zůstaly zachovány beze změny.

Zavedením institutu soudního exekutora bylo sledováno především zrychlení procesu vymáhání pohledávek, o nichž bylo příslušným subjektem pravomocně rozhodnuto. Soudní exekutor je vlastně státem jmenovaná zmocněná osoba k výkonu exekuční činnosti. Cílem nově zakotvené regulace tak bylo za pomoci materiální zainteresovanosti soukromého subjektu vpustit do procesu výkonu rozhodnutí subjekt, který se ve svém vlastním zájmu bude usilovat o co nejrychlejší vymožení rozhodnutí s co nejvyšší výnosností pro oprávněné subjekty. Motivací soudního exekutora ke zvýšenému výkonu je tak především jeho odměna.

Materiální zainteresovaností soudních exekutorů na výsledcích exekuce došlo nepochybně ke zvýšení efektivity vymáhání pohledávek, ovšem především na úkor postavení dlužníků. Exekuční řád samozřejmě předpokládal, že dostatečným prvkem dávajícím limity finanční motivace exekutorů budou relativně podrobná procesní pravidla. Tento předpoklad se ovšem nenaplnil. Exekutorské úřady se v mnoha případech staly státem ve státě a jejich postup mnohdy ignoroval nejenom práva dlužníků, ale i mnohdy oprávněné zájmy věřitelů.