I když se nemůže zpívat, slýcháváme hlasitě denně teskný zpěv kulturní obce. „Kultura“ dostává při pandemii skutečně zabrat, ještě se nevzpamatovala z jara a opět tu jsou zavřené instituce a zrušené kulturní akce. Desítky tisíc lidí přišly o prostředky obživy, primadonám lesknoucím se dříve v přízni médií vyschly mnohé toky peněz a srdcaři mimo hlavní bačkorovou kulturu upadli do ještě složitějších existenčních problémů.  

Vládní programy na podporu kultury existují, ale vyvolávají různé reakce.  Přes již druhou, širší verzi programu Kultura covid i přes problematický kompenzační bonus pro umělecké či odborné technické profese v kultuře se pomoc všem postiženým pandemií nedostává. Přitom již nejde jen o to, zda budou moci jezdit upřednostňovaní komedianti dále na dovolenou k moři, ale o to, zda naše civilizace, naše kultura, pod kterou patří i naše chování, má šanci přežít. Ta kultura, která nám pomohla před staletími přežít třeba násilnou rekatolizaci, útlak Habsburků nebo i nacismus.