Snaha dosáhnout 1% výdajů na kulturu bez výdajů na církve je chvályhodná, stejně jako body směřující k větší podpoře živého umění i hmotného dědictví, ale je to již dlouhodobé vábení, které nebylo ani za vlád současných skoro již vládních stran realizováno, chybí naprostá zmínka třeba o potřebných víceletých grantech. Navíc dnes více než kdy jindy by mělo platit spíše heslo, že kolik dáme na zbrojení, tolik by měla dostat kultura, protože budoucnost země přece neleží na bodácích…Také zaklínadlo vícezdrojového financování nebude fungovat, pokud se do systému nedostane více peněz, sponzorství je i dle italského modelu jen malou náplastí. Pokud navíc vláda prosadí status veřejnoprávní instituce v kultuře v parametrech, jaké prosazovaly dosud nové vládní strany, bude to znamenat i ohrožení jistot zaměstnanců a kupodivu menší platy, jak ostatně varují dlouhodobě i odbory. Spolupráce se školstvím je samozřejmě nutná, ale proklamací již bylo skutečně dost, konkrétní projekty jako třeba Kultura pro školy ve smlouvě chybí.Úplně chybí ochrana českého jazyka a národní kultury, velký význam je dán tzv. nezávislosti médií a zapojení Senátu do kontroly, je důležité se zřejmě synchronizovat se strýčkem Samem a jeho přáteli... Téma zpřístupnění kultury je také neřešeno, přitom celé skupiny občanů na kulturní vyžití prostě nemají, natož na vlastní kulturní tvorbu.Budu s napětím sledovat, jak se body z koaliční smlouvy zohlední v programovém prohlášení. A budu sledovat samozřejmě i reálné kroky nové vlády. Kultura totiž nesmí zůstat popelkou. Zatím popelkou není ale jen v prázdných a vábivých slovech...

Převzato z Profilu.