Od ledna nám funguje Chovancovo Centrum proti hybridním hrozbám a terorismu. Paráda, konečně dostanou na frak úchyláci, sociálně patologické jevy, dezinformátoři, říká jedna strana. To je hrůza, další krok k omezování svobody slova, křičí strana druhá. Jak to vnímám já?

V prvé řadě je třeba říci, že mediální prostor má do skutečné svobody hodně, hodně daleko. Sdělovací prostředky zpívají unisono písničku dané jedním dirigentem, alespoň v tom mainstreamu. Nejen ty, které jsou vlastněny korporacemi, finančními oligarchy, ba i politiky. Ale i ty státní, které jsou drze dokonce při šíření propagandy ještě jednoznačnější. 

Internet – ten svobodný již dávno není – naprostá většina uživatelů se dostane jen do vrchní sféry internetu, která je zahákována ve vyhledávačích deformovaných jako všude jinde reklamou, poptávkou a objemem finančních prostředků, nikoliv validitou a hodnotou informace. Zpoplatňováno je také čím dál více funkcí. Omezovány jsou i sociální sítě, minulý rok vyvolal velký poprask případ slavné fotografie nahé vietnamské dívky popálené napalmem za vietnamské války – facebook odmítl foto zveřejnit a teprve na nátlak veřejnosti svou chybu uznal. Obětí cenzurního zásahu facebooku se jako první premiérka stala tehdy i předsedkyně norské vlády Erna Solbergová.

Pravdou zároveň ale je, že možností nových technologií využívá spousta uživatelů také ke kriminální činnosti – a není to jen otázka kradení dat, dětské pornografie, ale i třeba kyberšikany, kybergroomingu nebo kyberstalkingu. A samozřejmě i kyberterorismu. 

Co ale má nové Centrum vlastně dělat? Podle ministra Chovance „monitorovat hrozby spojené s vnitřní bezpečností státu, a to včetně dezinformačních kampaní.“