Sběr podnětů od občanů a vyhodnocení jejich důležitosti měly zásadní metodické nedostatky. Byla to spíš společenská událost připomínající křížence Ein kessel buntes, turnaje v Člověče nezlob se a argumentační La Tomatiny (rajčatová bitva ve španělském Buňolu). Naštěstí se do atmosféry veřejného fóra příliš nepromítly ideologické základy, na kterých stojí Národní síť zdravých měst (konference OSN o životním prostředí a rozvoji Rio de Janeiro 1992, programový dokument Agenda 21 a lokální rozpracování tohoto dokumentu Místní agenda 21).

Podobná fóra mají jednu velkou nevýhodu. Dobře rétoricky vybavení hlasatelé morálky a bojovně naladění mesiášové zkreslí závěrečné hodnocení významnosti problémů. Odjížděl jsem se dvěma protichůdnými pocity. Byl jsem nadšený z evidentní a upřímné snahy vedení města komunikovat s občany a zlepšit jejich život. Zároveň jsem si byl ale úplně jistý, že by to město zvládlo samo bez Národní sítě zdravých měst podstatně lépe. Samozřejmě za předpokladu, že by na zorganizování tak náročné akce mělo prostředky a síly.

Od února pečlivě sleduju dění ve městě. Vidím, že vedení města v komunikaci s občany nepolevuje. Je očividné, že zpětnou vazbu od občanů a jejich podněty považují za nezbytnou součást jejich práce a rozhodování. Myslím, že jsou to především lidé z hnutí „Kandidátka mladých“, díky jejichž elánu podobné aktivity v Kloboukách probíhají. Sleduju i další města a obce a u žádné jiné si nejsem tak jistý, že je jejich snaha upřímná a že například ankety nevypisují jen proto, aby se neřeklo, že se obec s občany nebaví.