Každý, kdo má v hlavě oči, uši a hlavně mozek, dnes již samozřejmě ví, že Ivo Ištvan je regulérní blázen a jeho služební ratlík Robert Šlachta mstivý křivák. Pěstovat si podobná individua na vrcholných postech státního zastupitelství či republikového policejního útvaru není rizikem pouze pro několik aktuálně postižených, nýbrž pro celou zemi. Však se také Ištvanovi a jeho smečce během několika měsíců prakticky podařilo rozvrátit ústavní pořádek země.

Nic na tom nemění, že vyčuraní komunisté i jiní nenapravitelní levičáci nad tím nadšeně hýkají. Co jiného než jásot nad postupnou likvidací jimi nemilované demokracie, chcete-li kapitalismu, také od nich očekávat, že? Nic na tom nemění ani nadšení pouliční lůzy. Ani na tom není nic překvapivého. Stejně se lůza radovala v únoru 1948. Když si člověk přečte některé internetové komentáře, ve kterých tihle týpci odhalují své nitro a představy o světě, první myšlenkou je všeho nechat a emigrovat, dokud je čas.

Ještě lepší ale je nenechat se zastrašit ani otrávit a za využití všech legálních prostředků, které jsou ještě k dispozici, se této zvůli a bezpříkladné nespravedlnosti se vší vehemencí postavit. Právě to bych očekával od nové, racionální ministryně spravedlnosti. Helena Válková ovšem namísto toho zvolila benigní, alibistické plkání bez chuti i zápachu. Že by politické zadání?