V posledních dnech jsem se několikrát vrátil na začátek mé veřejné dráhy a popisoval klíčový bod své strategie – zaměřit se na milion propadlých hlasů z posledních voleb. Chvílemi to už i mně znělo jako sebechvála, promiňte mi to, prosím, ale člověk prostě má radost, že to před čtyřmi roky odhadl správně a současný vývoj preferencí i rozložení politických sil mi dává za pravdu. Moje cestičky posledních čtyř let byly křivolaké a naplněné nejrůznějšími omyly a chybami, spoustu věcí jsem si tenkrát v roce 2022 představoval jinak, ale podstatné je, že záměr se podařil.

Podařil se dokonce tak dobře, že se hnutí Stačilo! stalo jazýčkem na vahách. Když jsou velké síly vyrovnané, i malé zrnko rozhodne o tom, kam se převáží vítězství. Veškerá ostatní úsilí se ukázala víceméně neúčinná. Voličské hlasy se pouze přelévají v rámci existujících bloků. Lepšolidé špatnou vládou samozřejmě ztratili, ale méně, než bychom si přáli.

Ostatně, Andrej Babiš byl za svoji covidovou vládu v minulých volbách „potrestán“ ztrátou pouhých šesti poslaneckých mandátů. Taková je realita poměrného volebního systému. Já osobně sice nevěřím, že by liberálové dvakrát po sobě uspěli se stejným strašením, ale raději jsem se chystal na variantu, že jim na to ještě pořád skočí dost lidí.

Ale tohle všechno jsme si už řekli a jak se budou blížit volby, vyvstane to v plné naléhavosti. Já chci ale dneska psát o něčem jiném. Dnes chci probrat poslední dílek do skládačky hnutí Stačilo! Dílek, o kterém jsem před čtyřmi roky neuvažoval a který přišel až s Kateřinou Konečnou. Je to přímo antiteze jejího příjmení. Vlastně by se správně měla jmenovat Začátková.

To ona přišla s novým začátkem a jestliže klíčem k volbám je milion propadlých hlasů Alternativy, tak klíčem k budoucnosti je restart. Klíčem k budoucnosti je nový začátek a pohled vpřed, nikoliv vzad.