Dnes jsem byl u toho, jak vznikají euromýty. Recept je jednoduchý: smíchejte dávku politické informace se lžící novinářského amatérismu, připepřete pro větší dráždivost, ohřejte to na sociální síti a během hodiny je euromýtus hotov. Takhle se včera rozšířil údajný evropský zákaz fotit Karlův most. Novinářským amatérismem je to, když se novinář neobtěžuje ověřit si informaci přímo u zdroje.

Internetové vydání E15 publikovalo článek „Smíte fotografovat na ulici? Ne, navrhl europarlament“. Článek se má týkat tzv. svobody panoramatu, kde hlavní roli hraje právo na použití chráněného architektonického díla nebo sochy chráněné autorským právem (tj. max. 70 let po smrti autora – např. Tančící dům) v jiném autorském díle, např. ve fotografii. Tedy zda potřebujete souhlas autora k tomu, abyste se směli život fotografií, na které je jeho dílo.

V různých státech jsou různé úpravy: ve Francii potřebujete souhlas k jakémukoliv užití, v Česku ho naopak zásadně nepotřebujete vůbec (viz § 33 autorského zákona č. 121/2000 Sb.); proto se věc dostala i do Evropského parlamentu.

Ale dál je to podle vzoru „nebylo to v márnici, ale v Kostici, nebyl to Husák, ale Hus a nebyl tam Hanzelka, ale Zikmund.“

Tedy předně, Evropský parlament nic nenavrhuje, to jen v jeho právním výboru se hledal nezávazný názorový kompromis mezi např. českým a francouzským pojetím a byl nalezen v rozlišení mezi komerčním a nekomerčním užitím. Turista, který si fotí Tančící dům, tak činí nekomerčně a nic se ani podle představ právního výboru EP pro něj nemění.