Takřka všichni se shodnou na tom, že v současném nedotaženém stavu projekt Evropské unie setrvat nemůže, že je mu třeba reformy. Ale jak reformovat, na to se názory liší. Euroskeptici si nejsou ochotni přiznat, že význam jednotlivých států Evropy v rámci globalizace upadá (podle Bílé knihy Evropské komise o budoucnosti Evropy v r. 2050 ani jeden evropský stát nebude patřit do G10) a že jednotlivé státy nejsou samy schopny řešit výzvy kontinentálního rozsahu (změna klimatu, migrace, terorismus). Exitohujeři by Unii nejraději zrušili, protože zbožšťují národní státy, které sice mimo jiné zapříčinily dvě světové války, ale jsou to NAŠE uzavřené (v jejich terminologii suverénní) rybníčky, které nám cizáci přece nebudou okysličovat. Zastánci nadnárodní spolupráce naopak nepřehlížejí globalizaci ani kontinentální rozměr výzev současnosti. Nepovažují mír a svobodu za samozřejmost, ale vnímají evropský blahobyt jako výsledek nadnárodní spolupráce. Shrnuto, chce-li Evropa obstát v globalizovaném světě, potřeba těsnější nadnárodní spolupráce evropských států je jediná logická cesta vpřed. Nic jiného papež František neřekl.
Jenže. Jenže papež použil TO slovo. To slovo, které se v evropské debatě označuje za „the ‚f‘ word“ (angličtináři dobře vědí, které slovo se takto označuje v běžné angličtině). V Evropě totiž federalizaci můžete provádět skutkem, ale nesmíte ji oním slovem označit. Společná měna, schengenský systém bez hraničních kontrol, společná vízová politika, zárodky společné zahraniční a obranné politiky se sice k tomu pojmu vztahují, ale chraň vás ruka Páně o tom mluvit jako o federalizaci. Takže buď papeži nikdo neřekl, že se to slovo nepoužívá, anebo řekl, ale papeži je to jedno. Při jeho nátuře odhaduji, že b je správně.
Je-li logické směřovat k evropské federaci (možná konfederaci), pak papež do evropské debaty vpustil politicky nekorektní výrok a la „císař je nahý“ jako ono dítě z Andersenovy pohádky. Můj oblíbenec G. K. Chesterton pravil, že jsou doby, kdy říci, že dva plus dva se rovná čtyři, může být dost nebezpečné. Doufejme ale, že – podobně jako v té pohádce – papežova slova budou mít stejně hojivý a motivační účinek, jako mnoho jeho dalších výroků. Pokud je totiž zjevné, že císař byl podveden, že strkat hlavu do písku před globalizací a problémy kontinentálních rozměrů je škodlivé, pak stát v davu a obdivovat císařovy nové šaty – bývalý vliv jednotlivých států je vlastně poněkud trapné.
doc. JUDr. Pavel Svoboda, Ph.D., D.E.A.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
