Děkuji, pane místopředsedo.

Pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu zákona o nelékařských zdravotnických povoláních jménem klubu ODS. Je to zákon, který vnímáme jako zákon krizový, který řeší aktuální situaci na trhu práce ve zdravotnictví a snaží se ji řešit způsobem, který z pohledu rychlosti řešení je pravděpodobně jediný možný. Na druhou stranu je třeba říct, že zákon je vlastně v principu špatný. On řeší aktuální krizovou situaci, pošle do zdravotnických povolání zdravotní sestry, které projdou jinou variantou vzdělávání, vůbec neodstraňuje ten problém, který máme, to znamená tu dvoj nebo trojkolejnost vzdělávání a vychází z obráceného konce věci. Tyto věci se mají řešit tak, že když vznikne nějaké vzdělávání, musí mít návaznost na trh práce. Musí na trhu práce být po tomto povolání poptávka.

My jsme zřídili v závislosti na přání Evropské unie vysokoškolské vzdělávání zdravotních sester, ale vůbec jsme pro ně nevytvořili pracovní náplň. Jsme dneska v situaci, že zdravotní sestry, ať vystudují zdravotní školu, bakalářský program nebo magisterský program, vlastně mají pracovní náplň úplně stejnou. Jsme v situaci, kdy vzdělávání sester na úrovni bakalářské a magisterské vlastně neobsahuje žádný rozdíl. Děvčata, co vystudovala bakalářský program, v magisterském programu znovu studují to samé prostě proto, že tam není žádná návaznost na to, jaký pracovní proces bude. Rezignovali jsme tedy na to, že by vysokoškolsky vzdělané sestry mohly v řadě případů a procesů nahradit drahého lékaře, že bychom mohli změnit skladbu zaměstnanců ve zdravotnictví, jak to už je v některých zemích běžné. Já sám jsem se s tím setkal, když jsem pracoval v Itálii, kde jsme měli vysokoškolsky vzdělané sestry, které pracovaly na úkolech, které v našem pojetí jsou úkoly pro lékaře.