Zřejmě k překvapeným z tzv. brexitu, jímž začal pro Velkou Británii proces vystoupení z EU, patří jak tábor jeho přívrženců, tak i odpůrců, tedy těch, co si přáli v EU setrvat.

Ponechám nyní dalším úvahám a debatám, proč tomu tak je, a často i s jakým nasazením u jednotlivých představitelů.

Občané Velké Británie rozhodli v referendu ukončit své členství v EU. Učinili tak na základě demokratického mechanismu, který si nezaslouží zpochybňování. Minimálně proto, že demokracie je proces, nikterak jednoduchý a jednoznačný. Paří k němu také různost, včetně výsledků, s nimiž jedni souhlasí, jiní ne. Vyspělost demokracie by však měla být také o myšlení, chování a jednání většiny z nás, tzn., mj., i o respektu k různosti. A přiznejme si, že demokracie je náročná také s ohledem na tolik zpochybňovanou roli politické kultury nejen elit, ale kontra-elit, těch „dole“ i těch „nahoře“.

Občané rozhodli o tom, že podstoupí další vývoj demokracie mimo struktury EU, pak je na místě příležitost, respekt a také úsilí o další vzájemné rozvíjení kontaktů a vztahů, které podpoří především kvalitu života občanů.