Nejde proto o její řešení a příp. vyřešení v trestně právním smyslu, ale především o signály a jejich dopady vysílané do společnosti, pokud je spojujeme jen s tím, že „Vaz mu to nezlomí“… (zdroj), pak bude lepší raději nic nedělat, neříkat a dál si přát, aby politika přeci jen posloužila komukoli, kdo na to prostě má, především jako majitel, vlastník politiky, coby stát řídil jako firmu, protože to je ta vize nejlákavější a nejvíce motivující naše myšlení a jednání. Jen se ale zkusme také ptát: co až ze sféry zájmů této „firmy - státu“ vypadneme? Co bude pak? Že by nějaký zlatý padák?

A nyní prosím vůbec nesnižuji roli organizace a řízení firmy, např. T. Bati či teorií P. F. Druckera, které znám a věnuji jim pozornost. Osobně si však budu proto myslet dál, že správa věcí veřejných, dokonce i státu, ve svém velmi nejistém údělu zasluhují více než jen firemní značku, podobnou např. té jako z Agrofertu či jiné, a na čele někoho typu A. Babiše.

Nesnižuji či neznejišťuji konání policie, které se jistě neodehrává od stolu a z hlavy nějakého úředníka, nezlehčuji ani to, že reakce občanů, voličů se budou různit. Takoví prostě jsme všichni, a různí. V kauze Čapí hnízdo však nejde jen o „nějaké podvody“, nějakého Babiše a příp. na něj navázané persony, které se najdou vždy, protože peněz se mnozí nezřeknou, když se dávají, obvykle tak nějak bez „potu a slz“. Jde především o vnímání politiky, vývoje společnosti a toho, co by se dalo nazvat hodnotovými kvalitami, které by nás měly posouvat od toho, co evidentně poškozuje občanskou společnost v 21. století  - korupce, bída, homofobie, intolerance, absence vizí, sociální, kulturní a náboženská nenávist, nesnášenlivost a čnící absence komunikovat napříč společností apod.