Zatím se dle posledních, dostupných vyjádření jeví, že mladý útočník v Mnichově byl spíše skupinově neorganizovaný, bez prokázaných vazeb na tzv. islámský stát, a zřejmě s deprivantními charakteristikami, způsobenými depresemi, které dlouhodoběji zachvacují a výrazně mění lidské chování, stav mysli, a projevují se i somaticky. Ani to jistě neospravedlňuje útok na jiné lidské bytosti a v důsledku toho jim přivodit újmu až smrt.

Co mě také zaujalo, je ta část informací hovořících o šikaně a tlakům, jimž mohl být mladík vystaven od svého okolí. Dáme-li do souvislostí, co podobné tlaky ze strany nebližšího okolí mohou v atmosféře šířené nenávisti vůči „jinakosti“ vyvolat, v současných podmínkách především proti muslimům a jejich víře, zvykům a kultuře, účinek se umocňuje. Je to v duchu aspektů, na něž poukazují odborníci, že tlakům migrační vlny v souvislostech, např. při šířené nenávisti, zejména v institucionalizované podobě, není vystavena jen většinová společnost, řeklo by se „domácí“ populace v zemích Evropy, kam migrace směřuje. Jsou jim vystaveni také migranti samotní, jednotlivci i rodiny s dětmi. A svou frustraci mohou proto „řešit“ porůznu, včetně násilných projevů, absentuje-li způsob, jak tato potenciální ostří otupovat či eliminovat raději, než jen čelit vážným důsledkům.

U mladíka, který střílel a zabíjel, se přidává faktor, který mohl k celkově traumatizujícím aspektům jeho prožívání přibýt. Vyrůstal v rodině, která zřejmě přijala fakt většinové společnosti, státu - Německa, kde se usídlila. Hodně to napovídá tomu, že se snažila sdílet hodnotový systém této společnosti, min. ve společenské rovině, v míře akceptace nezbytné pro získání a realizaci odpovídajícího sociálního a ekonomického statusu. Přesto měl mladík v době střelby křičet „Jsem Němec“.