Kroky pana Bartoše společenskou sférou sleduji, a jistě nejen kvůli jeho antisemitským postojům. Nevnímám je s nenávistí, spíše s jistým smutkem, zvláště když vidím, že dokáží opakovaně oslovit nemálo z nás a učinit z nás více či méně aktivní stoupence. On totiž pan Bartoš je jen jedním ze zprostředkovatelů těchto a podobných názorů, např.https://abbartos.wordpress.com/  , pravda, na naše končiny v tomto duchu dosti sofistikovaně a tzv. chytlavě. Nechybějí akce, emoce až vášně, a někteří zažívají opět své osobní „revolty“ s celospolečenským dosahem. Jakoby nikdy předtím nechodili ani na chvíli do školy, neměli své rodiče, prarodiče, příbuzné, nečetli žádnou literaturu, nemusí být nutně odborná, na téma nejen o holocaustu (šoa), nezaznamenali jediného pamětníka doby za ostnatými dráty, neviděli či neslyšeli o jediném filmu s touto tématikou – např. zesnulé režisérky Dany Vávrové a jejího partnera J. Vilsmaiera Poslední vlak, (2006), který šel v tomto týdnu na ČT 2. Možná se někteří pozastaví nad Schindlerovým seznamem z devadesátých let 20. stol. režiséra S. Spielberga, ale to by bylo na samostatné téma. A já nyní nemám v úmyslu vyvracet teorie o tom, jak může někdo „chválit“ nacistu Schindlera. Já ho nechválím, jen těch více než 1000 zachráněných lidí, Židů, má pro mě lidsky svůj význam.

Pravda, Bartošův tah byl rafinovanější – sáhl na tzv. hilsneriádu, jejíž tv-zpracování před časem uvedla ČT pod názvem dvoudílného filmuVražda v Polné. Rafinovanější v tom, že se v oné cause vraždy Anežky Hrůzové angažoval budoucí prezident T. G. Masaryk stojící u základů vzniku novodobé česko-slovenské státnosti a autorita – snad dosud uznávaná – i když tak vůbec nepíši z důvodů optimistických, ale spíše snahy vnímat a upozornit aspoň v této souvislosti na některé jasné kontury, na nichž ostatně participovaly jak politická spojenectví zleva, tak zprava a nejedna autorita to s vážností základů našeho státu stále ještě omílá ve svých projevech. I když se některé hodnotové rámce u nás otřásají od jisté doby v základech a ne a ne se najít osobnost (osobnosti), která by občanům – schválně nepíši „národu“ – vysvětlila, že demokracie je proces, za nějž neseme odpovědnost všichni, že kapitalismus není lepší čínský, ani ruský a „perou“ se s tím americkým stejně usilovně, protože rozpory jsou podstatou právě kapitalismu a na nich také staví a docela „slušně“ bohatnou… „Soudruzi“ v jisté straně se jistě rozpomenou. Jen doporučuji jít dál než do VUMLu, protože stejně tak to může skončit v Čapím hnízdu.

Bartošův tah ale útočí na to, co i v Čechách, bohužel, často nacházelo pozitivní odezvu – nacionalistickou, třídně nenávistní, antisemitskou strunku obalenou do akcí hrozících smrtí „těm“ u moci, protože podobná zjednodušení zahřejí duši nejednoho ideově neukotveného jednotlivce, který vidí, že konečně to někdo – „ ten Bartoš“ – těm „zmetkům“ nandal. Kdybyste se zeptali na alternativu, jakou nabízejí společnosti pro příštích cca 20 – 50 let, která ale svým význam překračuje význam „Babišova miliónového šeku“ Klokánkům, nerozpomenou se, neuslyšíme ji, oni totiž nevědí. A „Čechy Čechům“ je hodně, řekněme „dětinské“…