Zřejmě nejen mě, ale i další zájemce mohl zaujmout opakovaně sněmovnou "tlačený" návrh z dílny KSČM o "uzákonění státního jazyka České republiky". Učiním jen poznámku, že tyto pokusy od KSČM tu již byly v minulosti (kolem r. 2003). Objevuje se u nich jméno tehdejší poslankyně za tuto stranu I. Levé (mj. učitelky českého jazyka a dějepisu).

Pokud by tyto pokusy mohl člověk vnímat např. v duchu Humboldtova vztahu k jazyku - tedy jako stavu mysli, schopnosti vyjádřit myšlenku a samozřejmě individuálního řečového aktu, pak by se dalo uvažovat o docela zajímavé filozofické, psychologické, ale i sociálně zaměřené debatě. Bohužel tento návrh zákona dle mého soudu postrádá nejen punc hlubšího myšlenkového smyslu, směřuje spíše k jakési "kodifikované destrukci" jazyka coby fenoménu, který je vývoji, včetně tlaků, jež vycházejí z reality. Je tak trochu (ale jen trochu!) s podivem, že právě kvalita vývoje je tímto návrhem jaksi přehlížena. Kloním se proto také k Humboldtovu vnímání jazyka jako stavu mysli a ta podléhá vlivům reality. V pojetí Humboldtově se přitom odráží sociální kontext s ohledem na jeho působení např. v Jižní Americe apod., a také jeho dílo "O jazyku kawi na ostrově Jáva" apod.

Nepodezírám, že překladači z KSČM měli na mysli vnímání jazyka jako "živého obsahu a jeho formy", spíše jde o jisté "ideologizované extempore", které se hodí znovu "předhodit" při rozložení sil v PS, kdy by se dali "lapit" hlasy také od jiných subjektů či takto rádoby nadšenecky uvažujících poslanců-jednotlivců. Nic více, méně.