Spolu s faktem, že valná většina k „volbám“ skutečně chodila a vyjadřovala tak souhlas s nesvobodou. V té dřívější, snad navždy minulé volbě, bylo volit, nebo spíše tuto volbu předstírat, snadné. Prostě jste udělali to, co po Vás všichni chtěli – vzali jste kus papíru, vložili jej do obálky a bylo to. Nepříjemnost zažehnána. Jak je tomu dnes? Ten kdo k volbám nepřijde, má jednodušší život.

Za prvé, ušetří čas. Protože pokud se při volbách chcete rozhodovat alespoň trochu odpovědně, chce to trochu přemýšlení.Je potřeba si nastudovat, nebo alespoň přečíst volební programy, trochu se také zabývat tím, kdože se to vlastně na kandidátce uchází o Váš hlas. No a po tom studování přichází to hlavní – rozhodnout se a skutečně se v Pátek nebo v Sobotu přinutit a zvolený lístek hodit v obálce do schránky. Jenže tím ta rozhodovací lapálie nekončí. Chtě nechtě alespoň po očku sledujete, jak to tedy vlastně dopadlo, jestli je Váš hlas jen nicotným výkřikem do tmy, či naopak součástí většinového názoru.  A pak se zvolení zástupci lopotí, uzavírají koalice, díky nimž třeba pak úplně nedodrží to, co slibovali a proč jste je volili. Případně se vůbec neobtěžují něco takového dělat a prostě Vám vysvětlují, že to vlastně dodržet nejde (jakoby jim to před volbami nedocvaklo). A vy se pak cítíte jako hlupáci – podvedení, naštvaní a celkově volbami a politikou znechucení. Za druhé tedy přichází pocit odpovědnosti, který se nepříjemně připomíná celé volební období.