Zmatený ministr  

OPOZIČNÍ AUDIT AGENDY MINISTRA ZAHRANIČÍ

Zahraniční politika České republiky se odklání od politiky předchozích vlád, které kladly důraz na obranu lidských práv. Rozdílná stanoviska vlády a prezidenta ji pro naše spojence dělají nečitelnou.

Reálné kroky, sebestředné selhání

Vláda ve své reakci na ruskou agresi vůči Ukrajině selhala. Ministr zahraničních věcí, předseda vlády i ministr obrany zastávali rozdílné postoje. V obavě o tzv. ekonomický růst se navíc vláda vymezovala vůči sankcím schváleným všemi členy EU a žádala o výjimky.
Česká zahraniční politika zanedbávala bilaterální diplomacii s většinou evropských států. Ministr nepodporoval aktivity se státy Visegrádské čtyřky, ani rozvoj česko-polských vztahů. Ministr rovněž nekladl důraz na větší rozvoj vztahů mezi Českou republikou a USA. Z toho plyne také vlažná politika vůči NATO.
Česká zahraniční politika nebyla nikdy tak zmatená a pro partnery nesrozumitelná jako nyní. V klíčových tématech nedává jednoznačné odpovědi ani nezastává jednoznačná stanoviska. Není možné rozeznat, kdo ji vytváří, kdo za ni odpovídá a kdo ji reprezentuje.
Nová koncepce zahraniční politiky je ukazatelem bezkoncepčnosti vlády. Vznikl neutrální dokument, který nikomu nevadí.

Návrh zahraniční koncepce považuje Rusko za minimálně ekonomického spojence, nikoli za agresora, jak to již správně chápe nová Bezpečnostní strategie ČR. Celkově však koncepci chybí reflexe ukrajinské krize, která by pro Českou republiku znamenala především přehodnocení bezpečnostní a mezinárodně politické situace.