Dobrý měsíc si trápím hlavu formulacemi, které by vyjádřily můj údiv nad stále silnější shodou socialismu a současného vývoje. Jako příklad uvádím zejména popírání platných zákonů matematických, fyzikálních, ekonomických a biologických. Na celém světě je tzv. na pochodu tj. vyhnaných z domova dle různých pramenů 60-250 milionů lidí, kteří dle mezinárodních úmluv a různých deklarací by měli mít právo na okamžitou pomoc. Když se k tomu připočte natalita tj. porodnost jako příčina nárůstu obyvatel celého světa, za letošní pololetí tak přibylo 38 milionů lidí. Do konce roku to bude 80 milionů a přírůstky stoupají geometrickou řadou. Mé trápení spočívá v tom, jak formulovat skutečnost, že Evropa předstírá, jak vykonává světově významnou a nenahraditelnou pomoc tím, že přijme až 1 milion postižených lidí ročně a rozvrátí tak Evropskou unii. V porovnání počtu „potřebných“ lze tuto činnost označit jako nicotnou, jako pouhé předstírání pomoci. V této situaci si dovoluji předložit článek pana Luďka Frýborta, který jako profesionální spisovatel jediný vše precizně zformuloval. Mě zejména upoutala jeho krásná čeština.

MIGRACE: Kdo se chová dětinsky

Východoevropané – tedy především Češi, Slováci, Maďaři a Poláci - se dle názoru historika Snydera chovají dětinsky, jelikož se zdráhají přijmout větší počet uprchlíků (ne že by nepřijali vůbec žádného, to autor světového jména drobet přehnal). To na rozdíl od Němců, kteří – cituji – jich přijali obrovské množství v rámci prosazování odpovědnosti... Nuže, jakožto německý občan a daní plátce bych věru nevěděl, v čem má spočívat ta odpovědnost; nekontrolovanému přílivu uprchlíků pak neotevřeli stavidla jacísi Němci, nýbrž sama o své vůli a bez konzultace s parlamentem paní kancléřka Angela Merkel, váhavě v tom následovaná tradičními partajemi, neochotnými se zabývat něčím novým a nezvyklým. Co se běžných, na vysoké politice nezúčastněných Němců týče, uprchlické záplavy se spíš děsí a čím dál naléhavěji se dožadují jejího omezení. V německé společnosti se tak vytváří a dál šíří trhlina mezi vládnoucími a ovládanými, což není právě dobrým znamením do budoucna. I jest otázkou, kdo si počíná dětinštěji: zda ten, kdo předvídá nedobré konce a brání se jim, nebo kdo se teprve s velkým břicha bolením odhodlává k protiopatřením, když už malér nastal, a ještě sotva k polovičatým.

Jako příčiny exodu milionů lidí z chudých či rozvrácených zemí uvádí autor bestsellerů T. Snyder leccos od klimatických změn až po utrpení, které teď dopadá převážně na muslimské země (k tomu dál), jen tu nejzákladnější opomíjí. Inu, jest politicky nekorektní poukázat na příšerné, geometrickou řadou se stupňující přelidňování právě chudých a nejchudších zemí světa. Proboha! Kdo máš počítač s napojením na internet, klikni si u hesla „Vývoj světového obyvatelstva“. Objeví se následující údaj: za jediný rok byla tato nenafouknutelná planeta nucena pojmout dalších 80 milionů duší. Pakli Německo, evropský to rekordman, přijalo za loňský rok milion běženců, fenomenální plodivost nerozvinutého Jihu vyrovná tu úlevu ani ne za týden! Lidé severní Afriky a Středního východu (a nejen jich, dodávám), se prostě budou snažit dostat na sever, vyvozuje z toho pan Snyder... to se ví, že budou. Taky bych se snažil, být v jejich kůži. Jiná věc je, jestli my, lidé onoho bájně bohatého Severu, si to musíme dávat líbit. Nemalujme si nic na růžovo; trvalý příjem populačních přebytků z poloviny světa je možný jen za předpokladu vzdání se vlastní civilizační identity, jinak řečeno za cenu sebeobětování. Mělo by smysl, kdyby bylo aspoň částečným řešením uprchlického problému, ale jak patrno z uvedených čísel, není a být nemůže. Ze všeho se tak stává bohulibé, leč neúčinné gesto, pára do kázavých hub, příležitost k samoobdivnému předvádění se co duch šlechetný, nad tu xenofobní holotu povznesený.