Všechno na světě je možné, pokud je k tomu vůle. Po volebním debaklu, který utrpěla ČSSD, se však strana ne a ne postavit na nohy. Není se přitom čemu divit. Zatímco před volbami to navenek vypadalo, že by sociální demokracie mohla být soupeřem pro hnutí českého miliardáře, soupeřem pro „novou ODS“, uvnitř se dělo vše možné, aby tomu tak nebylo.

ČSSD se nyní snaží o resuscitaci, ale ve straně stále zůstávají lidé, kteří jsou trestně stíhaní, odsouzeni, nebo nešetří rasistickými poznámkami. Výsledek? Strana přichází o voliče. Najdou se i tací sociální demokraté, kteří se zesměšňují v přímém přenosu. Příkladem toho může být pražský sociální demokrat, který nakoupil černé duše a dostal se do zahraničí a nyní se snaží veřejnost přesvědčit o tom, že lídra kandidátky v hlavním městě skoro vůbec neznal. Ale nejde jen o dění v Praze. Z Brna se na scénu vrací člověk, který byl v jihomoravské metropoli vykroužkován jen proto, aby se ho obyvatelé zbavili. Do sněmovny se pak nedostal ten, kdo byl po dlouhá léta předsedou poslaneckého klubu a udělal toho hodně v sociální oblasti. Členy sociální demokracie také zůstávají dva politici, kteří dokážou člověka nazvat slimákem, parazitem a kdo ví čím ještě. Politika klientelismu a nahnědlosti však nikam nevede. Jak si jinak vysvětlit usnesení z Brna, díky kterému byl vyloučen Jakub Patočka ze strany? Bylo to snad za jeho knihu nebo za jeho boj o nádraží či podporu sociálního bydlení v Brně?