Tedy za prvé se říká, že Energetická unie je ambiciózní plán.

To jistě, o tom není pochyb. Má zajistit daleko širší možnosti přelévání elektřiny mezi státy a klidně napříč kontinentem a celkově přinést podstatně větší energetické možnosti a hlavně více energetické nezávislosti. Tím se myslí celé Evropské unie – co se jednotlivých zemí týká, v tom bych byl zatím spíše zdrženlivý v hodnocení.

Za druhé se říká, že volba energetického mixu v jednotlivých státech má být zachována.

Ano, nepadlo a jistě ani nepadne ani slovo o tom, že by toto právo mělo být nějak omezeno. Jenže ve skutečnosti platí celkem jednoduchá nepřímá úměra. Tedy čím více – tím méně. Čím větší bude integrace národních trhů a čím větší bude přeliv energií mezi státy, tím menší zůstane prostor pro osobité představy jednotlivých států Unie o jejich vlastní energetické politice. Nemůže to být jinak. Když se zvýší možnost přemísťování značných množství energie ze severu na jih či z východu na západ, přednost na trhu budou mít vždy nejprve preferované zdroje a pak nejlevnější zdroje a teprve potom se dostane na další a další. Tím ale bude dán energetický mix.

Za třetí se říká, že energetická unie má přinést levnější elektřinu a obecně levnější energii všem.