Zpráva o smrti Charlieho Kirka zasáhla nejen americkou konzervativní scénu, ale i všechny, kteří věří ve svobodu slova, otevřenou diskusi a právo na odlišný názor. Kirk byl zastřelen během veřejné debaty, tedy při tom, co by mělo být symbolem demokratického dialogu. Místo ticha, respektu a lidské úcty se však z progresivních médií a sociálních sítí začaly ozývat výsměšné komentáře, hanlivé poznámky, a dokonce i otevřená radost.

A právě to mě, jako člověka, jako otce, jako politika, hluboce zasáhlo. A upřímně - překvapilo.

Na sociálních sítích jsem viděl reakce, které bych ještě před pár lety považoval za nemyslitelné. Lidé, kteří se označují za liberály, za tolerantní, za pokrokové, se s naprostým klidem vysmívali smrti mladého muže, který měl odvahu říkat věci nahlas. Místo soucitu přišla nenávist. Místo smutku triumf. Místo lidskosti ideologie.