Před 4 lety jsem byla asistentka politika, kterému jsem věřila. Kampaň jsem trávila tím, že jsem vstala ve 4 ráno, dojela do Kolína, tam jsem nabrala šéfa a odvezla nás na jakékoliv místo v republice, kde on dělal skvělou práci - byl s lidma. A byl v tom skvělej. Řešila jsem, aby z těch akcí byly nějaké fotky a ty se objevily na jeho sítích, řešila jsem jídlo, abychom dojeli tam, kam máme. Řešila jsem i spoustu jiných věcí před tím 4 roky ve sněmovně včetně podkladů, rešerší. Řešila jsem, že po těch setkáních ještě musí na debaty, besedy, do televize. Denně jsem dojížděla domů kolem půlnoci, často i později, protože z Kolína do Prahy to je ještě štreka, a když už nejel vlak, volávala jsem od volantu mamce, aby mě udržela vzhůru a někam jsem to nenabourala...
Dovolila jsem si taky kandidovat a dostala jsem důvěru svých středočeských kolegů ve straně a byla za Starosty pátá, celkově na koaliční kandidátce dvanáctá. Brala jsem to jako příležitost, ocenění práce, start.
Můj šéf se fotil se spousty kandidáty, a protože mu přišlo, že čas trávim víc na cestách s ním než na kampani v kraji, kde kandiduju, napsal o mě hezkej status, protože si toho, jak pro něj pracuju, vážil. Málo padá to, že jsem nebyla jediná, o kom ten status tenkrát napsal a já to nikdy nezdůrazňovala, nechci se k tomu vracet už a nechci, aby se ta negativita spustila směrem k dalším lidem. Nezaslouží si to.
Dostal za to strašnej kouř ve chvíli, kdy jsem byla vykroužkovaná nahoru. Teď dávám stranou, jakej kouř jsem za to dostala já, to je teď fuk. Protože já teď, chvilku před otevřením volebních místností nechci psát o politice, o vztazích mezi politiky. Chci napsat, že ty 4 roky pro mě byly tak jiný, najednou tu nebyl šéf a musela jsem pracovat na sebe a byla to pro mě velká změna.
Vídali jsme se míň, než bych já chtěla, naše cesty se dost rozdělily. Já sledovala jeho cestu jako 1. vicepremiéra a ministra vnitra, kterému stále věřím. On měl ovšem skrz svoje pracovní vytížení mnohem méně příležitostí sledovat mě, a je to naprosto v pořádku.
Nechci dneska psát o tom, jaký kdo jsme politik, to jste za ty 4 roky mohli sledovat, chci vám napsat, jaký je Vít Rakušan člověk. Na fotce mi přál k narozeninám a dal pití, které mám ráda, páč si to pamatuje. Ale hlavně... On se mě zeptal na něco, na co se mě nikdo neptá.
Za poslední rok jsem dost zhubla, nebudu házet čísly, ale je to tak. Hodně lidí za mnou chodí a říká mi větu "moc ti to sluší". Já si u toho občas vzpomenu na všechny ty (nejen mladé) lidi, kteří svoji hodnotu odvozují od čísla na váze a moc to nekomentuju, není mi to úplně příjemný. Vít Rakušan byl jeden z mála, který k tomu přidal i větu "víš, já vždycky když vidím, že někdo hodně zhubne, tak se trochu bojim zeptat, jestli to je zdravý, jestli se něco neděje..."
Tak takový je člověk. A i proto mu ten kroužek dneska ve volební místnosti s naprosto čistým svědomím dám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Stane se Vít Rakušan dalším premiérem?
autor: PV
