Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych i já se vyjádřila k návrhu státního rozpočtu na rok 2020, zejména z oblasti vzdělávání. Vláda plní svoje programové prohlášení týkající se naplnění minimálně 150 % platu v úrovni roku 2017 jak směrem k pedagogickým pracovníkům, tak směrem k nepedagogickým pracovníkům. Co je samozřejmě důležité říci, že toto samotné je minimální závazek. Nicméně bych chtěla říct, že oceňuji, a neříkám to poprvé ani naposledy, přístup paní ministryně financí vaším prostřednictvím, pane předsedající, z hlediska toho, jakým způsobem přistupuje ona k návrhu rozpočtu toho, co se týká vzdělávací soustavy, vzdělávacího systému.

Cením si toho, že Ministerstvo financí respektuje, a to už po dobu několika let, a je to dobře, je to velmi dobře, a dříve to tak ani náhodou nebylo, a tam nám vznikalo podfinancování našich škol i platů učitelů a neučitelů, tyto principy: zaprvé už několik let po sobě rostou jak učitelské platy, tak platy nepedagogických pracovníků. Každý ředitel školy ví, že pokud nedostane dost do obou těchto skupin, přetahuje se takzvaně o ohlodanou kost a někde mu nakonec chybí. Konec konců to, že to ředitelé škol takto museli dříve řešit a stále v menší míře jsou pořád nuceni takto někde postupovat, o tom vypovídají státní závěrečné účty, ze kterých je patrné, že náš cíl, který v návrhu rozpočtu, a tedy v rozpočtovaných výdajích, je předpokládán, například zvýšení platů učitelů o 15 %, jak to bylo v minulém roce, a následně tedy zvýšení i mezd nepedagogických pracovníků o 10 %, takže ačkoli objemově je vyplaceno vše, tak tyto částky v reálu nesedí a učitelé povětšinou dosáhnou reálného zvýšení cca o 10 %.

Dlužno také dodat, že samozřejmě ty peníze zcela nezmizí a že opakovaně nepedagogičtí pracovníci v reálných mzdách, podotýkám průměrně, naopak získávají víc, než bylo rozpočtováno. Nicméně vážím si toho, že Ministerstvo financí a paní ministryně financí v případě platů učitelů a mezd nepedagogických pracovníků postupuje už několik let stejným způsobem, zvyšuje objemy v obou kategoriích.

Druhá věc, která je důležitá z hlediska rozpočtu - a jsem ráda, že rozpočet to opět respektuje - podotýkám, že k této dobré praxi se vrátilo Ministerstvo financí teprve od roku 2016, předtím minimálně deset let nerespektovalo z hlediska financování našich škol reálné počty dětí ve školách - zkrátka to, kolik dětí musíme odučit, kolik dětí má docházku a dochází do našich veřejných škol. Tohle bylo zase jedním z důvodů, jak vznikalo podfinancování českého školství. Také toto Ministerstvo financí od roku 2016 respektuje a také v tomto návrhu rozpočtu pro rok 2020 máme tedy tak zvané, tak zvané výkony navíc, tzn. Ministerstvo financí respektuje to, jaké jsou reálné počty dětí ve školách. To je tedy řekněme druhý princip, který je zcela v pořádku.

Třetí princip - a tady bych řekla, že v posledních pěti letech se to už asi dvakrát stalo, nicméně nyní se to stává potřetí a stává se to v nejvyšším objemu, kdy Ministerstvo financí v dalším roce, tzn. ve výhledu, už počítá minimálně s nějakou základní částkou pro učitelské platy a mzdy nepedagogických pracovníků, jejich navýšením. Tohle je věc, která je plně v souladu s doporučujícími usneseními Sněmovny, které jsme opakovaně přijímali od roku 2016, aby už ve střednědobém výhledu jsme viděli, jak budou růst rozpočty škol, jak bude růst rozpočet Ministerstva školství. I tuto záležitost si dovolím ocenit.