V posledních letech se mnohé změnilo, soupeření levice a pravice oslabilo, místo zavedených politických stran jsou úspěšná různá hnutí, která nepatří ani do jednoho z táborů, ale ani ne k politickému středu. Jsou nevyprofilovaná a dokáží obdivuhodně rychle měnit názory a postoje. To, že mizí soupeření levice a pravice, však neznamená, že jsme vyřešili hlavní společenské problémy. Naopak, mnohé přetrvávají a objevují se nové. Ačkoliv sociální demokracie nikde v Evropě není tak silná, jako tomu bylo ještě před dvaceti třiceti lety, myslím si, že svůj potenciál nevyčerpala. Jen budeme muset najít nové cesty, abychom mohli být opět nejsilnějším společenským a politickým proudem, v jehož podpoře občané nacházejí záruku toho, že se jim bude dobře žít. Tedy že se neocitnou na okraji společnosti, že to bude stát, o který se mohou opřít a důvěřovat mu.

A jaká je moje sociální demokracie?

Za největší úspěch sociální demokracie považuji skutečnost, že dokázala úspěšně hájit rovnost ve společnosti, nejen společenskou, politickou, sociální, ale do určité míry i ekonomickou. Anebo se alespoň aktivně snaží, aby se nevytvářely hluboké nerovnosti, které brání zdravému vývoji společnosti. Naše nízká míra nezaměstnanosti, chudoby, menší rozdíly mezi společenskými skupinami, bezplatné školství a dostupné zdravotnictví, jsou faktory, které stojí za to podporovat. Nikoliv samoúčelně, jsou totiž tím, co pomáhá naši společnost udržovat poměrně stabilní a vnitřně sourodou. Pouze taková společnost dokáže řešit problémy, které nás trápí. Klíčové jsou podle mne tři faktory – silný stát, vzdělání a stabilní instituce včetně právního prostředí.