Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážená vládo, nouzový stav, to samozřejmě není žádné tajemství, víme to všichni, trvá od března 2020 s drobnými přestávkami. A to je dlouhá doba. Lidé, zaměstnanci, rodiče, senioři, živnostníci, prodavačky, zdravotní sestry, dělníci, studenti, ti všichni se obracejí na nás poslance, obracejí se na mě i moje kolegy z poslaneckého klubu s radou starostí, které jsou reálně dopady COVID-19 do našich životů. A není pochyb o tom, že COVID-19 naše životy změnil.

My děláme všechno pro to, aby se životy našich občanů a občanek co nejrychleji vrátily do normálních kolejí. A je smutnou realitou, že nám tady takřka po roce boje s COVID-19 vlastně chybí čas na to se s touto epidemií tak, jak by si lidé přáli, dostatečně rychle vypořádat. Lidé, jak se na nás obracejí v dopisech, e-mailech, telefonech, ale i v rozhovorech, byť nám zbyly v mnohem menším množství, než jsme byli zvyklí se s nimi potkávat a diskutovat, tak se na nás obracejí s čím dál tím větším neštěstím a zoufalstvím. Já bych chtěla říct svou osobní zkušenost, a myslím si, že vy všichni to potvrdíte, já tam nevidím žádnou zlobu nebo agresivitu, ale spíše opravdu vzrůstající neštěstí a zoufalství, často bych řekla od dospělých a silných lidí, kteří samozřejmě bojují, jak mohou, aby si zachovali profesi, aby si zachovali sílu dál fungovat, práci v živnosti, aby to zvládli, ale i přesto už opravdu převažuje neštěstí a zoufalství. To nejsou silná slova. Tak to prostě je. A všichni jsme již unaveni. Můžeme tady během dalšího projednávání nouzového stavu čachrovat s paragrafy, zákony, vzájemně se cvičit koalice opozice, ale nakonec nám nezbude nic jiného, než se spojit a pomoci co nejrychleji vyřešit to, co od nás žádají občané a občanky. A myslím si, že se jedná o čtyři zásadní oblasti našich životů.

První je určitě nejdůležitější a je to hlavní důvod, proč Česká republika stále musí být v režimu velkého omezení sociálních kontaktů a normálního života, a to je to, že naším prvořadým úkolem je, a my se za to stavíme, ochrana života, zdraví, bezpečí lidí. Pravdou je, že bez všech těch opatření, které v tuto chvíli máme a musím strpět, bychom nezvládli zajistit dostatečné bezpečí, zdraví, životy tolika lidí tak, jak to dnes zvládají zdravotní sestřičky a lékaři v našich nemocnicích. Je smutnou pravdou, že bez dobrovolníků, armády a želbohu znovuobnovené pracovní povinnosti studentů středních škol a vysokých škol zdravotnických profesí bychom nezvládli zajišťovat zdravotní péči tak, jak doposavad zvládáme, a oběti na životech by byly mnohem vyšší. Neříkám to, abych strašila. Neříkám to, abych zjednodušovala situaci. Neříkám to už vůbec proto, abych se tvářila, že je normální znovu a znovu prodlužovat nouzový stav. Říkám to proto, že to je realita a jsou to naši blízcí, kteří v nemocnicích díky zdravotním sestřičkám a lékařům bojují o svůj život a o své zdraví. A musíme si pořád připomínat, že ten nepřítel je COVID-19. A je to zákeřný nepřítel.