Tradičních i méně tradičních léčitelských praktik je celá řada. Typickým příkladem je využívání virgule pro hledání vody – nebo třeba nemoci. A i když si řada lidí, pokud chce vykopat studnu a nemůže najít pramen, pozve experta s virgulí, a ten je často úspěšný, přesto nikoho nenapadlo spustit bakalářské studium „tradiční práce s virgulí“. A kdo si už dneska vzpomene na devitalizaci rakovinových nádorů, léčbu pitím vlastní moči, nekrvavé operace z Filipín a ruské senzibily.
Je v pořádku, když nemocný člověk zkusí akupunkturu či akupresuru. Každý hledá pomoc, kde se dá. Mně na bolesti zad zabraly thajské masáže. Jenže pokud chci z těchto praktik udělat metody rovnocenné vědecké medicíně, pak musím prokázat, že fungují. Prokázat to mohu jen pomocí ověřených a měřitelných vědeckých nástrojů, třeba prospektivní randomizovanou studií.
Vědecká medicína garantuje pravděpodobnost vyléčení. Postupy jsou standardizované, ověřené a „lege artis“, jak říkáme dodržování pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů. Pokud léčba nezabere, lze posoudit, zda to bylo proto, že metoda není stoprocentně spolehlivá, nebo proto, že lékař postupoval špatně.
To u léčitelství, tradiční čínské medicíny, zázraků, modlitby a exorcismu – tedy vyhánění ďábla – prostě nelze. Jsem křesťan a věřím, že ďábel existuje, modlitba pomáhá a zázraky se dějí. A řada lidí věří léčitelům, kartářkám a tradiční čínské medicíně. Je proto podvodem na nemocných lidech, když se tradiční čínská medicína zákonnou cestou dostala na úroveň medicíny vědecké. Ano, čínská medicína funguje, stejně jako řada dalších věcí: nevíme jak, nevíme proč a nevíme kdy. A tvrdit, že to tak není a že se jedná o vědeckou metodu, je lež.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
