Dámy a pánové,

já patřím do té skupiny poslanců, co jsou tady novici. Sice nejsem chlapec, což mě mrzí a závidím Pirátům. Nicméně mlád na duchu, stár na těle, jsem si s chutí přečetl ten volební program nebo programové prohlášení vlády, a mně se to hrozně líbilo. Do té chvíle, ale než jsem si přečetl jiná programová prohlášení ostatních vlád, která jsou v podstatě úplně stejná. To programové prohlášení asi se jinak napsat nedá. Tak jsem se zklidnil a začal jsem ho číst podrobně a poslouchat pečlivě ty dnešní projevy. A máme rok 2018, v tom úvodním projevu pana premiéra byl vzpomínán Tomáš Garrigue Masaryk. A já jsem si v té chvíli uvědomil, že fatální okamžiky, které člověk zažívá, jsou fatálními okamžiky až zpětně. V té chvíli, kdy je zažívá vlastně netuší, že je to fatální okamžik. V té chvíli má pocit, že probíhá ten život kolem něho, že se vlastně nic neděje. A pak když se zpětně ohlédne, tak zjistí, že to byla fatální chvíle.

Já si nemyslím, že ti, co byli v Mnichově a podepisovali tehdejší dohodu si mysleli, že je to tak fatální chvíle a podobné okamžiky v dějinách nejenom našeho národa, ale obecně se cyklicky opakují. A já pevně věřím a doufám, že nejsem účasten fatálního okamžiku, byť by mohly některé indicie tomu naznačovat. Máme rok 2018, nelze nevzpomenout rok 1948, kdy tehdejší kandidát také vzpomínal T. G. Masaryka. Tehdejší kandidát Klement Gottwald vzpomínal tohoto našeho prezidenta jako morální autoritu a v březnu toho roku pak plakal nad hrobem jeho syna - se slovy: "Jene, drahý Jene". Všichni víme, co následovalo. Sto devadesát zabitých v politických procesech, popravených, zastřelených, nevím, co s nimi všechno prováděli, který ta Gottwaldova vláda udělala. A z morální autority a drahého Jena se stala bestie, která musela být odstraněna z našich náměstí a ty sochy zlikvidovány. Ano, to byla jiná komunistická strana, než ta současná komunistická. Já jsem si toho vědom a nesrovnávám je, tak bych nebyl... Jsem si toho vědom.

Nicméně já pevně věřím, že ten vývoj nepůjde podobnou cestou. A proto bych se měl spíš soustředit na ten volební program, který jsem si fakt přečetl. A i když chápu, že ta vláda je postavena jaksi na těch pevných pilířích levice a komunistické strany, přesto hned na třetí stránce mě fascinovala věta: Chceme dostupnost vysokorychlostního internetu všude. Já si fakt nedovedu představit, jak se dá dosáhnout dostupnost vysokorychlostního internetu na Sněžce, v dolech, v tunelu. No, nějak to jde. Věřím, že se dá poručit větru a dešti, protože už to zkoušeli v těch uplynulých pětačtyřiceti letech. A teď, když máme podporu zase, byť jiné, ale též komunistické strany, že ta vláda doufá, že se poručit větru, dešti bude dát. Nicméně přece jenom bych jaksi nabádal k jakémusi střízlivému vidění těch plánů, a proto se tímto skokem dostanu ke zdravotnictví.