Je notoricky známo, že herny a jejich návštěvníci v sobě soustřeďují celou paletu společenských patologií. Ať se již jedná o destrukci sociálně slabých rodin, přidruženou hospodářskou a násilnou kriminalitu, konzumaci alkoholu a drog nebo „jen“ o bujení chorobného hráčství lidského individua tedy závislosti, jejíž prevence, potírání a náprava důsledků stojí stát i obce obrovské finanční prostředky.      

V současnosti však zažíváme paradoxní a poměrně nečekané dilema. Zatímco města a obce volaly prakticky „unisono“ po celá léta: „Pryč s hazardem“ a požadovaly nulovou toleranci, dnes se jim již jaksi herny rušit nechce. Potřebné právní nástroje přitom již získaly, a to zejména kvalifikovaným rozhodnutím Ústavního soudu, který jim dal v jejich odmítavých postojích k hernám v květnu tohoto roku za pravdu. Obcím se totiž, podle mého názoru, oprávněně nelíbilo, že zatímco mohly rušit staré typy výherních přístrojů, tak povolování moderních videoloterijních terminálů (VLT) spočívalo na „Kalouskově“ ministerstvu financí a to povolenkami rozhodně nešetřilo. Jen v Plzeňském kraji je tak těchto velice sofistikovaných přístrojů na 2572.