Na tento post byl jediným nominovaným kandidátem komunista Zdeněk Ondráček, což zřejmě nebylo vůbec „po chuti” etablovaným kádrovákům, militantním ideologům a setrvalým obhájcům elit z řad ODS, TOP 09 a některým jiným. Demagogická smršť špíny a zášti, která celou volbu provázela, spoluilustrovala nejen duševní úpadek pravicové scény, ale především plně obnažila deficit v jejich deklarovaném demokratickém myšlení.

Pro nezasvěcené, o co vlastně šlo? Demokraticky zvolený poslanec Ondráček, po několik „předlistopadových” měsíců frekventant střední praporčické školy Veřejné bezpečnosti a sou-časně i příslušník zdejší školní jednotky, tzv. Pohotovostního pluku VB, byl ve vypjatých listopa-dových dnech roku 1989 povolán, tak jako stovky jiných, k udržení veřejného pořádku v rámci mimořádných bezpečnostních opatření v Praze. Rozkazu přirozeně uposlechl a při demonstra-cích se choval a jednal přesně v mezích platných zákonů.

A právě zmíněná účast, resp. výkon služby, při bezpečnostním zásahu proti oficiálně ne-povolené demonstraci, kterých se i v mnoha zemích s tzv. demokratickou tradicí konají desítky a je na nich často velice brutálně zasahováno, často i za použití gumových projektilů apod., je dnes pro kádrováky typu Kalouska, Pekarové-Adamové, Stanjury, Rakušana, ale i některých dal-ších, údajnou velkou skvrnou na jeho morálním kreditu.