Dámy a pánové, osobně jsem byl zpravodajem již té “nešťastné” resp. kontroverní novely zákona v roce 2014, kdy se do ní, formou PN, bohužel dostalo, nyní velice skloňované a kritizované ustanovení, podle kterého mají operátoři přímým sdělením vyrozumět zákazníky jen o obsahu podstatných změn smlouvy a o nikoli každé smluvní změně, jako do té doby. Tato povinnost, která následně poškodila či alespoň omezila statisice spotřebitelů na jejich právech, byla zkoncipována na tom, že operátor sdělí zákazníkovi, že smluvní podmínky se k určitému dni mění a je již jen na něm, aby se zajímal o jakou změnu vlastně jde a poté se podle toho zachoval.

Pro vaši zajímavost tehdy také došlo v zákoně ke změně terminologie, kdy byl termín “účastník” nahrazen termínem “spotřebitelem”, což by se mohlo zdát jako čistě formální změna, ve skutečnosti to byla opět obrovská úlitba operátorům, neboť termín “spotřebitel” již nově nezahrnoval živnostníky…atd.

A zejména z těchto důvodů jsem ani pro tento zákon  nehlasoval. Novela byla přesto posléze přijata více poslaneckými hlasy než činí ústavní většina /138/.

Co potom následovalo? ČTU, po tomto sněmovním přijetí, ještě dopisem na celou situaci a problémy upozornil senát s tím, že tak může dojít k zhoršení postavení zákazníků mobilních operátorů (přesto byla novela Senátem 22.10.2014 schválena), a že novela je, nejen podle něj, i v naprostém rozporu s právem EU.

Evropská komise dokonce začala Česko šetřit. A to v rámci dialogu v systému EU Pilot, což je předstupeň v procesu, kdy EK zahajuje řízení pro nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU. Hospodářské výbory, sněmovny i senátu, se tehdy k problematice vyjádřily tak, že odpovědnost leží čistě na MPO s tím, že jestliže je toto schopno svoji odpověď soudnímu dvoru a případně i ČTU obhájit, není důvod jejich doporučení měnit.