Bohužel ale mnohé negativní projevy a dopady těchto nekriticky proklamovaných „výdobytků kapitalismu“ jsou současně účelově upozaďovány a umně maskovány a tak občan s nimi bývá bohužel konfrontován až když na něj razatně udeří a dojde ke snížení jeho životní úrovně.

Jedním z takovýchto dopadů je nepochybně inflace, kterou můžeme zjednodušeně definovat jako projev nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou na trhu. U zemí, jejichž společenský základ spočívá v socialismu, tedy tam kde má stát určující postavení, se inflace projevuje velice minimálně a to zejména z důvodu, že  inflační nárůst cen je vlivem ekonomických opatření státu potlačen. Bohužel u zemí, kde dominuje soukromý sektor a bezbřehost volného trhu, často na úkor kvality a plnění obligatorních rolí státu, přičemž typickým příkladem je i „polistopadová Česká republika“, jsou ekonomické dopady inflace, zejména na nízkopříjmové kategorie obyvatelstva devastující.

Peníze na bankovních účtech ztrácejí hodnotu, rostou úrokové sazby a obecně se zvyšují náklady, zjednodušeně se jedná o jakousi nenápadnou, ale postupem doby stále citelnější, měnovou reformu. Spotřebitelské ceny u nás vzrostly za jediný měsíc o jedno procento, v kategorii cen potravin, došlo například ke zdražení másla o devět, vajec o osm, drůbeže o dvě procenta atd.  Zdražují se ale i půjčky a hypotéky a celkově dochází k brždění výkonu ekonomiky.