Debata o možné EUropské armádě se opět rozhořela nedávno, na základě (úmyslně?) nepřesné interpretace  výroku D. Trumpa,  který požadoval po členech NATO plnění jejich závazků,  což řada z nich (vynakládat na obranu 2% HDP) dlouhodobě neplní.  Šlo tedy nepochybně o něco jiného, než o “zrušení” NATO.

Nicméně, abychom si mohli rozebrat důsledky vzniku takové organizace,  je nezbytné si osvěžit, co to ta “armáda”  vlastně je.

Základních funkcí státu není mnoho, ale jednou z nich je zajištění vnější bezpečnosti státu,  k tomu má tedy armádu, zatímco pro zajištění vnitřní bezpečnosti policii.

Existence armády je tedy základním rysem státu, zajišťujícím i jeho hranice a územní celistvost.  Z toho také plynou další charakteristiky – jednotné velení, podřízené politickému vedení státu, které má mandát  na základě demokratických voleb a tím i vůle občanů dotyčného státu. A samozřejmě občané dotyčného státu tu armádu i tvoří.

V případě navrhované EUropské armády nám tím vzniká hned řada politických i technických problémů. V prvé řadě EU není stát,  nemá demokraticky volené politické vedení a hlavně nemá občany, kteří by se s tímto útvarem identifikovali a měli s ním “společenskou smlouvu”.