Zdanění robotů jako takových nedává smysl, protože je velmi težké definovat, co to robot vlastně je, lze pouze diskutovat, jakým způsobem změnit celkovou rovnováhu různých druhů daní vzhledem k přicházejícím technologickým změnám. Už dnes jsou přece výrobní linky v průmyslu ve velké míře automatizované a naplněné roboty. Příchodem robotizace se myslí spíše další skokový nárůst sofitikovanosti a automatizace výrobních řetězců, umožňující vyrábět levněji menší série produktů dle individuálních potřeb každého zákazníka. Těžíštěm toho procesu nejsou ani tak hmotní roboti, jako spíše ekosystém vzájemně propojených programů, patentů a algoritmů.

Je třeba zajistit, aby v tomto prostředí měly šanci i menší firmy, nejen velcí technologičtí giganti. Rozpočty a vyjednávací síla těchto firem často převyšují rozpočty jednotlivých států, díky čemuž se těmto firmám daří dosahovat výrazně menšímu zdanění než menším firmám. Díky hrozbě odchodu do jiné evropské země se platové a pracovní podmínky nejhůře placených pracovníků v ČR pomalu přibližují spíše těm čínským, než v západní Evropě. Je proto třeba najít způsob, jak opět obnovit rovnováhu, a prosazovat to na půdě EU. Podle Pirátů by mělo dojít k snížení celkového zdanění práce a nárůstu zdanění těchto nadnárodních korporací. Cestou ale není navýšení nominální sazby, protože tu stejně tyto korporace málokdy platí. Nejjednodušším krokem je přestat udělovat těmto firmám daňové úlevy. Piráti podporují iniciativy, které zabraňují odklánět zisky do daňových rájů - jednotný daňový základ firem v EU, zavedení plně veřejného rejstříku konečných vlastníků firem, vykazování zisků po jednotlivých zemích atd.

Druhým krokem může být zavedení nových forem daní, které reagují na změnu poměru mezi ziskem z kapitálu a z práce. Už i OECD ve své práci uvádí, že kromě snížení zdanění práce je třeba více zdanit i kapitál. I když jsou k dispozici již fungující příklady v různých zemích - např. Švýcarsku, její zavedení je velmi náročné. Aby se toto úsilí vyplatilo, musela by být zavedena v celé EU. Již dnes můžeme v ČR drobně upravit daňová přiznání po Švýcarském vzoru tak, aby obsahovala základní údaje nutné pro možný výpočet daně. Tyto údaje navíc umožní finanční správě lépe odhadnout nesoulad mezi skutečnou ekonomickou situaci a vykazovaným ziskem.

Jinou cestou může být daň z obratu speciálně zaměřená na technologické giganty jako Facebook nebo Google, u kterých je místo podnikání těžko určitelné. Tuto cestu prosazuje nový francouzský prezident Marcon. Nabízí se rovněž různé ekologické daně, které by se zaměřovaly na negativní externality spojené s umístěním velkých továren. Z pozice České republiky bychom měli tyto trendy vyhodnotit vzhledem ke specifikům našeho průmyslu, abychom byli schopni prosazovat pro nás nejvýhodnější variantu.