Robotizace a automatizace zcela změnily závislost mezi objemem produkce a potřebou pracovní síly. Ke zvyšování produkce už není zapotřebí další pracovní síly, naopak náhrada pracovníků automaty vede k růstu objemu i kvality produkce. Výpočet daní a důchodů z příjmů živé pracovní síly zcela logicky přestává fungovat.

Když čtu návrhy na reformy důchodového a daňového systému, které se snaží řešit problém „nedostatku dětí“, říkám si, že navrhovatelé zřejmě zcela ignorují současnou realitu. Z historických údajů je zřejmé, že průměrné „dítě“ produkuje dvakrát až třikrát větší množství výrobků a služeb, než jeho „rodič“.

Dokud byla produkce závislá na množství lidské práce, společně s růstem produktivity rostla i spotřeba obyvatel. Systém přerozděloval rostoucí příjmy a byl schopen z příjmů za práci financovat i velice komfortní sociální systémy. Rostoucí podíl automatizace a robotizace po roce 1990 však situaci začal měnit. Růstu produkce začalo být dosahováno převážně pomocí investic do technologií nahrazujících pracovní sílu. Výsledkem je, že firmy místo mezd a příslušných odvodů a daní platí úroky a splátky úvěrů.