Tu větu jsem si vryl do paměti a byla mně vždy korektivem mého chování a často si na Jindřicha vzpomenu v současné době, kdy naopak peníze jsou pro mnohé tím hlavním a vše ostatní není důležité. Naposledy jsem si vzpomněl, když tento týden  královehradecký soud rozhodl vydat římskokatolické církvi a kongregaci Boromejek půdu pod budoucí silnicí a dálnicí! Moje otázka zní, k čemu je církvi taková půda dobrá? Souvisí snad s jejím duchovním posláním a naplňováním Kristova desatera? Odpovídám, že nikoliv a že si budeme muset na skutečný motiv počkat. A můžeme se i dočkat. A sice toho, že se role vymění a desítkami milionů korun obtěžkaná statkářka Havránková, která blokovala stavbu dálnice, bude následována podobnými požadavky římskokatolické církve či nechvalně proslulých z jiné restituční kauzy Boromejek.

Ale asi slyším trávu růst, protože nový církevní vlastník prý nebude stavbě hradecké dálnice a silnice bránit a zřídí kvůli výstavbě věcné břemeno! Takže ne miliony korun, ale věcné břemeno je ten motiv vrácení pozemku? Ještě jsem nikdy neslyšel, že by se někde stavěla dálnice s majetkovým  vyřešením pozemků pomocí věcného břemene. Tato představa dokonce velmi překvapila i parlamentního nestora Marka Bendu, poslance ODS, muže jistě znalého coby absolventa plzeňských práv. Já bych ale spíš od něho, aktivního poslance tehdejší vládní koalice, která církevní restituce v tomto pojetí silově prosadila očekával, že se nebude jenom divit, ale že něco, aby se neopakovala kauza Havránková, udělá. Co, to už je jeho starost. Když se aktivně podílel na zákonu, který nadhodnocuje restituce církevní půdy pětkrát, jak nedávno doložil ČSÚ, tak jistě něco vymyslí.