Mluvil jsem se starosty, lesníky a pamětníky a moc mně to hlava nebrala. Uvedu jeden učebnicový příklad za všechny. Ve Volarech na místě dřívější fabriky na výrobu dřevotřísky, která zaměstnávala 500 lidí stojí solární elektrárna, která nezaměstnává nikoho. Stojí i šumavské pily, které připravovaly i pro tuto dřevotřískárnu surovinu, zmizela pracovní místa a surovinu vozíme do sousedního Rakouska a Německa.

Majiteli solární elektrárny ve Volarech jsou jeden bývalý starosta tamějšího okresního města a jeden opravdu vysoký politik, v jehož popisu práce byla starost o ekonomiku této země a s ní i o zaměstnanost. Shrnu pro ty, kteří dřívější dobu nepamatují. Dřevo ze Šumavských lesů se zpracovávalo na četných místních pilách, které jely naplno a zaměstnávaly místní lidi. Z nich šly k dalšímu zpracování nařezané desky, hranoly a piliny. Vzpomenutá dřevotřískárna ve Volarech vyrobila surovinu pro český nábytkářský průmysl, kde byli zaměstnaní další lidé a tak bychom mohli pokračovat. Jen tak namátkou – Jitona Vimperk, Jitonana Prachatice, to byly nábytkářské firmy, které jsou dnes zavřené. Ve Vyšším Brodě se vyráběly dveře, bylo zde zaměstnáno 150 lidí. V Kašperských Horách zpracovávala šumavské dřevo pila, která zaměstnávala 500 lidí a tak bych mohl uvádět další a další provozy. Sečteno a podtrženo - na Šumavě se těžilo dřevo, které se zpracovalo v místních provozech na finální výrobek. Výsledkem byly české výrobky a zaměstnaní lidé. A nyní? Asi čtyřicet pošumavských pil stojí, navazující provozy rovněž, lidé jsou bez práce. Nic neprodukují, ale naopak spotřebovávají sociální dávky. Dřevo se samozřejmě těží dál a vozí do sousedního Rakouska a Německa. Tam zaměstnají lidi, vyrobí výrobky a ty se pěkně vozí k nám.