Nedávné výbuchy munice ve Vrběticích na Zlínsku jsou jen dalším potvrzením žalostného stavu Armády ČR, která je dlouhodobě naprosto zdecimovaná, rozložená a mnozí (skuteční) odborníci mají vážné pochybnosti, zda by v případě potřeby byla schopna bránit celistvost a suverenitu České republiky.

Vše nyní ukazuje na to, že faktickou odpovědnost nenese jen majitel soukromé firmy IMEX GROUP, která měla sklady od AČR pronajaty, ale i předcházející a současní politici ve vedení Ministerstva obrany ČR, stejně jako nejvyšší armádní činitelé v čele Generálního štábu AČR, kteří tento stav trpěli.

Je s podivem, že AČR, potažmo tedy stát, svěřil desítky tisíc tun ostré vojenské munice soukromým firmám, jejichž minulost i současnost vyvolává mnoho otazníků.  Co tedy dělali ministři obrany, ale i vnitra a předsedové vlád, když BIS prý na tyto firmy již dávno upozorňovala?

Veřejnost podle mého názoru musí nutně požadovat odpovědi na zásadní otázky.

Proč se vůbec AČR zbavuje odpovědnosti za střežení svých armádních muničních skladů? Totéž se týká likvidace zastaralé munice. To musí Ministerstvo obrany vypisovat drahá výběrová řízení za stovky milionů a miliardy korun ze státního rozpočtu? A není snad za tímto stavem „jen“ další český tunel? Mnohé informace tomu totiž, bohužel, nasvědčují. A na průhlednosti nepřidají ani nejrůznější majetkové i organizační přesuny, jejichž přínos pro stát je přinejmenším a diplomaticky řečeno diskutabilní.